Rodina nebo novodobá smečka?

Situace dřívějších rodin byla jasná. Matka, otec a děti tvořili jednotu. S rostoucím počtem rozvodů vzniká nový jev. Stále více lidí žije v rozvětvených rodinách, kde často není jasné, kdo je kdo.

Takový typický příklad:
manželé Novákovi se brali velmi mladí. Když jejich dcera a syn dorostli školního věku, našel si pan Novák mladší partnerku. Po rozvodu se pan Novák znovu ože­nil a s novou ženou mají dítě. Ani paní Nováková nezůstala sama, našla si přítele, rozve­deného muže, který má z předchozího manželství také dvě děti. Z původní čtyřčlenné rodiny vzniklo nové společenství, čítající devět lidí. Ti spolu musejí komunikovat, ať chtějí nebo ne. Narostl také počet vztahů, které mo­hou být problémové. A to sem ještě samozřejmě patří prarodiče, strejdové a tety, kterých se změny v původní rodině Novákových také dotýkají.

Podobných rodin je v České republice hodně. Ale jsou to ještě vůbec rodiny? Nebo spíš jakési smečky, ve kterých může všechno báječně klapat, ale také nemusí?
V těchto rodinách často nastává zmatek. Není jasné, kdo kam patří a kdo má za co zodpověd­nost. I když má jeden nebo oba původní partneři novou rodinu, zůstávají oba pořád rodiči svých dětí. Rodiče by si měli uvědomit, že je to složitá situace i pro je­jich děti a že oni dva jsou pořád zodpovědní rodiče, kteří by měli rozhodovat o důležitých věcech týkajících se jejich dítěte. Vy­žaduje to od nich kázeň a řád. Musejí se dohod­nout, jak spolu budou o dítěti komunikovat, jak si třeba řeknou, že má dítě nějaký průšvih.

Noví partneři rozvedených rodičů by se neměli snažit být za každou cenu lepší mámou nebo lepším tátou, než jsou ti opravdoví. Stává se to, ale většinou ne ve zlém úmyslu. Otco­va nová partnerka se na­příklad s dítětem mazlí, protože má dojem, že musí být dítěti dobrou »druhou mámou«. Je potřeba si uvědomit svoji roli a dát dítěti jasně najevo, co může čekat a co ne. Prostě převzít jenom tu zodpo­vědnost, která jí jako nové partnerce přísluší, a v případech, kdy začne dítě řešit věci týkající se pravých rodičů, je potřeba jasně říct, že tohle si musí vyřešit s tatínkem nebo s maminkou.

Je důležité také se domluvit, jak bude dítě novému partnerovi říkat. Skutečným otcům totiž nemusí být například příjemné, když dítě začne novému partnerovi své matky říkat tatínku. Lítost může zachvátit i praro­diče, když se dítě začne chlubit, že má novou babičku a dědečka. Do­spělí by měli pro dítě najít smysluplné pojmenování nových osob.

Děti se po rozvodu mnoh­dy stávají poslíčky zpráv mezi rodiči. Bývalí man­želé spolu někdy vůbec nekomunikují a mohou přikládat dětským řečem velkou pozornost. Je důležité, jak kdo o kom mluví. Děti například vědí, že máma nemá ráda otcovu novou partnerku. A protože vycítí, že o ní chce sly­šet něco negativního, tak některé věci vy­píchnou. Tím u matky vytvářejí zkreslený obrázek. Řeknou tře­ba, že musely uklízet nebo že jim nedala jíst to, co chtěly. Děti se tím snaží získat víc pozornosti, ale někdy to dělají bez vědomého úmyslu, třeba proto, že se s těžkou situací ještě nevyrovnaly. Někdy si může dítě stěžovat na otcovu novou partner­ku i proto, že se ho na to maminka ptá a ono ji chce potěšit.

V případě, že si syn nebo dcera stěžuje, že ho nová tátova žena bije či mu nadává, by si to měla maminka ověřit. Nejlepší cesta je zavolat „bývalému" a v klidu to s ním při schůzce probrat. Ni­kdy by se to nemělo obrátit proti samot­nému dítěti, varují psychologové. V těchto rodinách je spousta komunikač­ního šumu. Dítě něco řekne matce, ta část z toho vyčte otci, ten pak všechno rozebírá se svojí novou ženou. Oba to potom při ná­vštěvě řeknou dítěti a může vzniknout vel­ké nedorozumění.

Po rozvodu mají do­spělí spoustu práce s finančním vypořá­dáním, stěhováním, často i sami se sebou. Rodičům nezbývá moc energie prožívat a vnímat ještě potře­by dítěte. Že se něco děje, se u dětí pozná ve změnách jeho chová­ní. Pláčou více než obvykle, zlobí nebo mají záchvaty vzteku. Některé dítě se stáh­ne do sebe, nechce se vracet domů, hůř se učí, nebo naopak začne být ve škole hodně aktivní, aby se rodičům zavděčilo.
Mnozí lidé se domní­vají, že rozvodem je­jich bývalé manželství navždy končí. Omyl! Mají-­li děti, připravují se ve skutečnosti na poměrně složitou situaci v mnoha dal­ších letech. I když mají proti bývalému partnerovi spoustu výtek, musejí se pros­tě o všem v klidu do­hodnout. Pokud tak neučiní, doplatí na to především jejich společné děti.

I přes složité vztahy v ro­dině je potřeba dítěti situaci vysvětlit a projevovat mu lás­ku. Hlaďte dítě, mazlete se s ním, obejměte ho! Řekněte dítěti jasně, že ono nemůže za váš rozvod a nemůže udělat nic, abyste se k sobě vrátili. Případný rozvod či později nová svatba se týkají celých rodin. Prarodiče a další pří­buzní by měli vědět, jak se s malými dětmi o rozvodu jejich rodičů bavit. Nikdy se s dítětem neraď­te o výběru nového partnera. Dítě tím získává moc, která mu však nepřísluší. A nespo­kojený rodič to může proti dítěti ve slabé chvilce obrá­tit a vyčítat mu, že kvůli němu zůstal sám.

Nedělejte dítěti zmatky hlavě tím, že mu budete představovat každého muže či ženu, se kterými se v bu­doucnu seznámíte. Nedovolte svým novým partnerům, aby neustále srovnávali a konfrontovali svoje a vaše děti. Vytvoří to zbyteč­nou rivalitu a napětí. K odborníkům jděte raději dříve než později. Preventivní poradou s psychologem mů­žete předejít vážným problé­mům s vaším dítětem.