Odkud se vlastně vzala? Snad ze starého Řecka, kde každá květina měla svůj symbolický význam. Nevěsta možná dostávala jednotlivé květy jako přání - citrusový květ symbolizoval mateřství, lilie čistotu.
Výběr svatební kytice je věcí velmi milou a závažnou, hned po výběru svatebních šatů. Jenže právě tak, jako by šaty měly být nevěstě ušity na tělo - odpovídat jejímu typu, postavě, povaze, tak by i kytice měla splňovat stejné požadavky. Což ovšem bývá ovlivněno módou, ročním obdobím a tím, jakou kytici měla naše nejlepší kamarádka či naopak sokyně. Fakt, že vzhledově většinou bývá naším přesným opakem, házíme ji za hlavu ještě bezstarostněji než americké nevěsty. Mimochodem - víte, že mívají kytice dvě? Jednu takzvaně oficiální a druhou právě na to házení svatebčanům.
Jaká by tedy kytice měla být? Především přizpůsobena naší výšce, tělesným proporcím, střihu svatebních šatů a mimo jiné i našemu věku. Slovansky oblá pětatřicátnice, která si zvolí bohatě nadýchané bělostné kanýrky a k tomu drobounkou biedermayerovskou kytičku, bude působit směšně, byť by se vdávala poprvé. Věřte, že kategorický požadavek kytice ,,a la sousedka" správného florïstu zarmoutí. Jestliže se bude vyptávat na vaše oblíbené květiny, barvu, na střih šatů a doplňky, není to nemístná zvědavost. Svatební kytice je vždy vrcholným dílem jeho umění a pro nevěstu dalším ,,šperkem".
